Vlákna stvoření (2)

Církev se svého času bála skutečného obsahu Ježíšových slov a snažila se je upravit tak, aby co nejvíce odpovídal jejímu postavení ve společnosti. Tak se patrně stalo, že bylo slovo mocný, nahrazeno slovem bohatý. Což je přirozeně nesmysl v kontextu s dalšími Ježíšovými výroky. Ano, mocný nikdy nevstoupí do božího království. Proto, pokud nemáte žádnou moc, upřímně se z toho radujte, neboť nejste obtěžkáni smrtelným hříchem. Ale proč vlastně smrtelným? A tom si zde budeme povídat, aby se pravda a moudrost navrátila zpět do lidského rodu. Nemohu slíbit, že všemu bude snadné porozumět, přesto se budu snažit o co nejjednodušší popis. Takže už zde je celkem jasně vidět, proč církev nikdy nepřijala původní Ježíšův jazyk, aramejštinu, přestože by to bylo více než logické. Církev nestála o originální texty, ale o jejich překlady, se kterými bylo snadné manipulovat a zaměňovat jednotlivá slova, která však naprosto měnila význam řečeného. Latina se tak stala jazykem tohoto podvodu. Já vím, že se toto mé tvrzení setká s odporem, protože latina byla přeci jazykem učenců. Jenže v tom je ten zádrhel. Víra není vzdělání. Člověk se může zříci svého majetku, ale nikoliv svého bohatství, protože tím je celá planeta. Jen nevědomost nás tohoto posvátného dědictví zbavuje.

Otázka, ke které se dostáváme, odkrývá důležitou skutečnost, vztahující se ke smyslu naší pozemské existence. I zde narazíme na snahu, potlačit lidské vědění pomocí dogmatu, ať už vědeckého, nebo náboženského. Přesto bychom si měli stále uvědomovat, že cesta, kterou procházíme, není evoluce, ale proměna. To samo znamená, že se nesnažíme dosáhnout jakési nové úrovně existence, ale změny původní skrze vnitřním uspořádání vlastností. Teprve když porozumíme tomuto mechanismu, pochopíme, o co v našich živote doopravdy jde. Jdeme cestou od Adama ke Kristovi.

Když se rozhlédnete kolem sebe, můžete si všimnout této skutečnosti. Jako příklad si vezmeme stromy. Přesto, že předpokládáme, že každý strom představuje jiný druh a jinou evoluční větev, není to tak úplně pravda, protože jiná evoluční větev spočívá na odlišném složení vlastností. To u stromů neplatí, protože jsou u všech v podstatě stejné. To důležité je, v jakém jsou uspořádání. Jak jsou navzájem propojeny. To znamená, že jeden strom je vysoký a štíhlí, jiný zase nižší a mohutný. Vlastnosti jsou v tomto případě naprosto stejné. Jsou jen jinak navzájem spojeny. Výsledek, jak vidíme, však může představovat celkem zásadní rozdíl a ten zase předurčuje jiné vztahy k prostředí. Některé stromy mají mnoho drobných listů, jiné mají zase listy velké v menším počtu. Tento princip přímo navazuje na vztahy s prostředím, které se na planetě utváří. Samotný princip však spočívá v propojování vlastností, nikoliv pouze na jejich utváření. Podle toho pak rozlišujeme princip evoluce, kdy dochází k získávání vlastností a princip formování, kdy se vlastnosti uspořádávají do různých kombinací, které představují schopnosti. Schopnost je tedy svazek vlastností, který je základem pro utváření.

Pro snadnější pochopení se přesuneme ještě k emocím. Když spojíte lásku s tolerancí, bude to naprosto jiný vztah, než když spojíte lásku se závislostí. Když spojíte talent s pílí, bude to mít jiný výsledek, než když spojíte talent s arogancí. Zatímco některé spojení vlastností je příčinou růstu a expanze, jiné je příčinou destrukce a zániku. Přesto nelze nějakou vlastnost označit za destruktivní samu za sebe. Každá je v určité kombinaci přínosem a každá dokáže v určité kombinaci napáchat nedozírné škody. Naše vzdělání a výchova by mělo být zaměřeno na tyto skutečnosti a mělo by nás učit, že o svých schopnostech rozhodujeme sami. Každý člověk je obdařen základní výbavou vlastností, ale ne každý s tím dokáže správně naložit.