Od Adama ke Kristovi

Když jsem se před lety vydal na cestu za poznáním hlavních principů universa, věděl jsem, že to nebude snadná cesta a těšil se na překvapení, která mi při jejím objevování přichystá. Můj předpoklad byl, že podobný princip musí procházet celým universem a musí se na všech úrovních shodovat, protože jedině tak lze dosáhnout toho, co nazýváme duchovní posun. Druhá věc, kterou jsem si byl jistý, náležela do oblasti zdrojů, protože pokud naleznu indicie k tomuto poznání, budou součástí prastarých nauk a nikoliv současných. Přirozeně s tím, že tu musí existovat spojnice mezi fyzikálním a duchovním světem. Je pravdou, že informací i v prastarých naukách se nachází velmi málo a tak je bezpodmínečně nutné si některé informace sám objevit. Hlavně proto, že mnoho pravd se naši předci z nějakého důvodu snažili ukrýt, nebo alespoň podřídit náboženskému dogmatu, což vedlo nejen ke ztrátě smyslu, ale především životnosti samotné duchovní cesty. Stala se z ní pasivní forma uctívání kultu, která je celkem nesmyslná a zbytečná, protože nemá žádný přínos. Spíše naopak nás činí apatické vůči ovládání a ponižování.

Asi jako každý jsem začínal u symbolu ze všech nejvýraznějších a tím jsou pyramidy. Připadalo mi, že tyto stavby v sobě určitě skrývají část klíče vedoucího k pochopení. Představují cosi jako spojnici mezi přítomností a prastarou civilizací, o které víme sice velmi málo, ale přesto jsme jí stáli za to, aby tu zanechala tyto monstrózní stavby. Co ji vlastně hnalo k potřebě bojovat svou bitvu s časem a zanechat na Zemi cosi, co přetrvá mnoho tisíc let? Je opravdu těžké to považovat za pouhou náhodu a nezkoumat, co vše se z tohoto symbolu nechá vyčíst. Ale bylo by ode mě neférové tvrdit, že zájem o pyramidy se zrodil sám od sebe. Vlastně jsem k nim byl doveden prostřednictvím snu, ve kterém pyramidy tvořily pozadí celé scény. Jediný rozdíl od těch skutečných byl v zelené krajině zalité sluncem, která se kolem rozprostírala. Byl jsem přítomen při jakési společenské události, ale spíše jako pozorovatel. Hlavní osobnost této události byl mladý muž, jehož jsem se pokusil oslovit a z nějakého důvodu mu sdělil určitou žádost. Jen se usmíval a já si uvědomil, že v onen okamžik se stalo cosi divného. Těžko říci jestli za to mohl pouze úhel mého vjemu, ale mladý muž byl náhle ženou. Mě odněkud důvěrně známou, se kterou se ve snech setkávám dosti často. Ale to je jiný příběh.

Právě tento sen mě přitáhl k symbolu pyramid. A právě z něj jsem odvodil porozumění principu trojjedinosti, která představuje jakési základní uspořádání inteligence ve veškerém universu. Tuto inteligenci tvoří Duše, což je prvotní a absolutní zdroj. Duch, představující uskutečnění a Vědomí, což je onen jazýček mezi, který rozhoduje. Ale není to jen princip, který představuje život. Tentýž princip nalezneme v našem myšlení jako základní úroveň definice stavu. Tedy například minulost, přítomnost, budoucnost, nebo před, uprostřed a za. Tuto definici potřebujeme k pochopení vlastností a to nám zase umožňuje je utvářet a využívat. Toto je důležité si uvědomit a pochopit. Vlastnost můžeme vnímat pouze na základě děje a teprve pak ji můžeme uložit v paměti a začít využívat. Vlastnost můžeme naleznout v procesu utváření, jako kladnou, neutrální a zápornou sílu. V procesu událostí jako průběh děje, nebo na základě změny, kterou vlastnosti ovlivňují. Pohyb, směr a další.

Druhý krok, který následoval, se vztahoval k evoluci a zpracovával jsem jej ještě v době hlubokého socialismu, kdy byla Darwinova teorie posvátnou a literatura vztahující se k duchovnu, velmi skromnou. Právě tady jsem se učil porozumět, jak důležitá je v celém toto procesu vlastnost a jak s ní bytost pracuje. Hlavní otázkou bylo, proč se evoluční proměna neděje postupně, ale skrze vývojové skoky, tedy náhle a během velmi krátké doby. Toto poznání nás směřuje k jednomu z velmi významných objevů, který se vztahuje k smrtelnému hříchu. My víme, že se tento pojem stal nedílnou součástí křesťanské nauky a jeho následkem se náboženští fanatici zapsali do historie velmi brutálním a bezohledným vynucováním jakéhosi křesťanského chování. Do něj se přirozeně vešlo jen to, co sama církev odsouhlasila a co se drželo velmi daleko od opravdového poznání a ve své podstatě bránilo lidem se vzdělávat a porozumět.

Bylo velmi složité na základě pouhých indicií najít a pojmenovat chybnou lidskou vlastnost, která způsobila, že se tvůrčí proces v nitru jedinečné duchovní bytosti jakou byl člověk, obrátil na autodestruktivní. Poznání je někdy detektivka a právě Bible na ní má odpověď. My bychom tuto vlastnost pojmenovaly vláda a přibližně stejně ji chápou všechny civilizace. Jde o podřízení osobního zájmu, zájmu někoho jiného, například v rámci živočišného druhu. V určitém smyslu tak jde o evoluční princip, kdy se život jednotlivce podřizuje zájmu dosažení určitého cíle. Vláda by se měla přenášet vždy na nejmoudřejší a nejvyspělejší jedince, jejichž dosažená zkušenost jim umožňuje vnímat přínos nebo škodlivost určitého jednání. Tím se dostáváme k otázce dobra a zla a to je přesně to, oč tu běží. Člověk pozřel jablko poznání, protože chtěl jako Bůh znát dobré i zlé. Pro nás v tomto článku, budeme brát pojem bůh v širším slova smyslu, jako stav a nikoliv jako bytost. Protože tak byl původně i zamýšlen. Z toho důvodu mají některé národy celý panteon, představující nejrůznější kvality bytostí. Teprve pozdější nauky se snažily stav nejvyšší dosažitelné úrovně personifikovat.

V rámci určitého děje, jakým je například evoluce tak může mít vláda svůj konkrétní význam, pokud nepřejde v pouhou touhu po moci. Tedy pokud se nestane cestou k získání osobních výhod na úkor ostatních bytostí. Moc je pojem odvozený od slova moci, tedy smět. Jde o stav, který nás zbavuje osobní zodpovědnosti a poskytuje nám osobní výhody na úkor společenství. A tady se už dotýkáme nejdestrukčnějšího lidského jednání, které vede k vytváření jakýchsi vyvolených sekt či jedinců, zotročování, okrádání apod. Je to nemoc, kterou vidíme všude kolem sebe. Bohatý se může dostat do božího království, ale mocný nikdy. Je to vláda, která se stala naším prokletím, naším smrtelným hříchem.