Víte, já si ale fakt nemyslím, že na téhle planetě je všechno špatně. Vše je vlastně dobře, ovšem ve vztahu k úrovni společnosti, která tu existuje a tudíž tu není otázkou, jaké hrůzy se dějí, ale kdo doopravdy jsme a tady už to moc veselé opravdu není.

Obrovská porce duchovna dnes není duchovno, ale útěk před realitou. Je to hledání východiska, jak se ze života nezbláznit a nespadá do kategorie duchovního vzestupu, ale mnohem více do sféry psychiatrie. Jednoduše ke světu, ve kterém žijeme, neexistuje alternativa a ještě navíc jsou ti, kteří vybočí, považováni za nenormální. Když nám konečně dojde, že takhle ne, jsme tak nacpáni sračkami, že se spíše zhroutíme, než posuneme.

Problém je, že pokud se chceme vůbec někam posunout, musíme se napřed vyhrabat ze sraček, do kterých nás svět dostal. To není tak, že si za to všichni můžou sami, ale jednoduše neexistuje k této společnosti žádná alternativa a jako děti neumíme udělat volbu. Naprosto odevzdaně přijímáme vše, čím nás okolí krmí a stačí se podívat na současné školství, aby bylo jasné, co to je.

Pokud už máte to štěstí, že se narodíte jako jiní, otevře se vám sice sféra poznání, ale celý život bojujete se společností kolem sebe a nikdo, ani vaši rodiče, nemají šanci vám porozumět. Takže velká část vašeho života je tak trochu peklo. Já vím, že to nezní tak děsivě, když to člověk neprožívá, ale věřte tomu, že by jen málokdo chtěl prožít to, co já. A bohužel, na žádnou vaši otázku nedostanete odpověď.

Jistě, od malička víte, že na vás kladou velmi velké nároky, jak se chováte, co říkáte a dostáváte po hubě za každou malichernost. To vše se dá snést, ale lidská arogance, stupidita a egoismus se snáší velmi těžko. A je jasné, že pro mnohé se duchovní cesta začíná právě tady. Jak se stát tím, kým mám být a ne tím kým jsem. A právě tady lidé udělají nejčastěji chybu, protože je život naučil, že když jsou nemocní, potřebují lék. Ať fyzicky nebo psychicky. Na nemoc antibiotika a na duchovní stav drogu. Jenže to ve skutečnosti není lék, protože tím jsme jen a jen my.

Čím více se necháme soukolím společnosti rozdrtit, tím hůře se nám bude hledat naše pravé já a zacelovat rány na duši. Někdy je to vlastně na celém duchovnu to nejsložitější. A teprve odtud se začínáme posouvat na cestě vzestupu. V našem seriálu Vlákna stvoření se budeme snažit nacházet odpovědi na různá témata, ale rozhodně od toho neočekávejte snadnou cestu. Taková neexistuje. Odpověď je jen vstupní brána k vnitřní zkušenosti.

ODKAZ NA ČLÁNEK NA FACEBOOKU